Historie obce

Historie Hrušek

Jana Štefanová


První písemná zmínka o obci, později zvané Hrušky, pochází z roku 1294.

Hrušky – roku 1305 uváděné pod jménem Pyrbaum, Pyrbom a také Pirpom, v roce 1317 se objevuje název Pyrpaums, v roce 1361 už Hrusky, přesto i nadále Pyrpaum, a konečně 1376 Hruska. Jak uvádějí knihy, patřily Hrušky ve 13. století pánům z Deblína. Nabízejí se otázky: kde je Deblín, jak se ti páni ocitli v našich končinách a kteří to byli? Odpovědi na ně musíme brát dnes s jistou s rezervou, protože každý pramen uvádí jisté odlišnosti.

Deblín (v nejstarších pramenech také Deblyn, Doblyn, Dobelin, Dobilin) je velmi stará osada nacházející se asi 23 km severozápadně od krajského města Brna, asi 6 km od Tišnova, ležící v předhůří Českomoravské vysočiny v nadmořské výšce 475 m. v okolí s hlubokými lesy, na svazích dvou ramen Deblínského potoka, který se asi po sedmi kilometrech klikatění mezi kopci vlévá v Tišnově do řeky Svratky. Nejstarší písemný pramen, který dokládá osídlení tohoto místa, je z roku 1173. Podle nálezu užitkové keramiky, datované do 10. století, lze však usuzovat i na starší, mladohradištní osídlení. Koncem 12. stol. se začíná na Deblíně vytvářet panský rod, který brzy patřil, spolu s pány z Pernštejna a z Lomnice, k nejvýznamnějším na Tišnovsku. Ve 13. století zastával důležité postavení mezi moravskou šlechtou a měl styky i se šlechtou nejvyšší. Dokládá to listina z roku 1234, podle které daroval Ratiboru z Deblína, za služby prokázané královně Konstancii, celé své právo na stříbrných dolech u Deblína, její syn Přemysl, markrabě moravský. Z téhož roku je zakládající listina cisterciáckého ženského kláštera porta coeli v nedalekém Předklášteří. Jako svědek je na ní uveden také Ratibor z Deblína a jeho syn Archléb.

Jiný pramen uvádí, že už okolo roku 1088 ovdověla jistá paní Jenuše Vojslavovna ve městě Deblíně blíže Brna. Nemohouce zapomenout na smrt svého manžela, odhodlala se prodati „zboží“ své ve městě Deblíně a hledati krajinu takovou, která by blíže lesů a vody ležela. Vytáhla tedy z Deblína se svými dcerami Dorotou a Aktou a svou čeledí. Přišla po dlouhém hledání do okolí města Slavkova, kde nedaleko mezi pahorky, vodou a lesem, jako v nějaké kotlince – na nynější půdě osady Vážan, okolo rozsáhlého rybníka nalezla několik chudých chatek, v nichž se chudí a prostí rybáři zdržovali. Vojslavovna vstoupivše na půdu tehdejší a vidouce kolem rozsáhlý rybník a sady, pravila ku svým dvěma dcerám: „zde bude nám děti dobře býti, neboť jest to krajina vážená“. Odtud jméno Vážany. Z majetku po manželovi a

po rodičích koupila Vojslavovna od tehdejšího markraběte moravského půdu v okolí dnešních Vážan a Hrušek, kterou rozdělila mezi svou čeleď. Později poznala, že nestačí takové množství půdy obdělávat, poslala jednoho ze svých služebníků se vzkazem do rodného města Deblína, zda by někteří z nich nedali se pohnouti a neodebrali se se sluhou do krajiny „vážené“. Skutečně mnoho rodin přišlo a Vojslavovna dala každé z nich kus pozemku na vystavění domku a na výživu. Část vypěstovaných produktů pak odváděli Vojslavovně jako náhradu za darovanou půdu. Jejím přičiněním vznikla osada, kterou nazvala Vážanami. Ale mohl to být i základ našich Hrušek, protože se svými dcerami a čeledí pilně každou neděli a pátek okolo rybníka, který z jedné strany od Vážan okolo Hrušek až po Křenovice se rozkládal, do Křenovic na služby Boží chodila. Uplynula řada let a dosáhnouc časem vysokého stáří a slábnouc na těle, umínila si Jenuše Vojslavovna vystavěti kostel ve Vážanech s dorozuměním svých poddaných. Vystavěn byl v roce 1127 na vršíčku směrem k Hruškám a zasvěcen sv. Bartoloměji, k němuž se Vojslavovna každoročně modlila. Když byl postaven kostel, pomýšlela Jenuše na zřízení fary a ten úmysl také provedla. Byl to její poslední čin, protože roku 1129 ve vysokém věku umírá.

Starší dcera Dorota dostala věnem obec Vážany, provdala se za příbuzného rytíře Vojslava, takže ve Vážanech rod Vojslavovců měl pokračovatele. Zatímco Akta se provdala za jakéhosi Hatrliba – Němce, měla za věno půdu, na jejímž místě pravděpodobně vznikla osada - nynější Hrušky.

Ve 13. st. byly Hrušky državou Ratibora z Deblína a po něm jeho staršího syna Archléba. Ve 14. st. patřily hned několika majitelům a ve 2. polovině jmenovaného století se rozdělily na dva díly. Větší díl náležel řádu johanitů (Křižovníkům u sv. Jana na Starém Brně). Později se řád nazýval „maltézským“ podle ostrova Malty, který mu císař Karel V. daroval roku 1530. Dosud se této části Hrušek říká „křižácká“. V průběhu doby byl vzniklý díl dělen na různě velké části, jejichž majitelé se někdy poměrně často střídali. Ve 14. st. jsou prvními majiteli části tohoto dílu uváděni páni z Vildenberka. Kněz Oldřich z Vildenberka je roku 1349 odstoupil svým bratrům Pročkovi, Půtovi, Ješkovi a Beneši. Roku 1373 dcera Půtova Kateřina dovolila svému manželovi Jindřichovi z Nevojic, aby prodal její podíl v Hruškách jejímu strýci Beneši z Bůzova. Beneš pak o tři roky později (roku 1376) prodal dva zdejší mlýny a osm a půl lánu úročního svému bratranci křižovníku Mikeši z Vildenberka, který svým dědicem ustanovil bratrance Půtu Šaclera z Vildenberka. Syn Půty Šaclera Tas z Vildenberka roku 1390 učinil spolumajitelkou podílu v Hruškách svou sestru Markétu, ale roku 1409 jej upsal Břeňkovi z Riesenberka a Přibilíkovi z Krutěnic. Břeňkův díl přešel roku 1412 na klášter žďárský. Témuž klášteru prodal v Hruškách již roku 1411 za 107 hřiven grošů pět a půl lánu a 4 podsedky s mlýnem i s půl hřivnou platu na mlýně zbejšovském Jan Puklice z Čechtovic s manželkou Jitkou, která to všechno koupila od Břeňka z Riesenberka za 90 hřiven grošů

Hrušky byly velmi zpustošeny husitskými válkami. Roku 1448 prodal klášter žďárský prostřednictvím svého správce Jiříka z Kunštátu a Poděbrad na 70 let svůj díl v Huškách i s platem ze mlýna zbejšovského za 60 kop grošů stříbrných panoši Mikuláši Bystřickému z Ojnic a Milonic se závazkem, aby on s dědici svými pustou ves lidmi osadil. Slíbil tak učinit listinou ze dne 1. června 1450. Zároveň mu bylo dovoleno, aby směl tento díl popř. postoupit jiným. Využil toho roku 1465, když jej přenechal svému písaři Václavovi z Koryčan. Klášter se však ke svému dílu v Hruškách znovu přihlásil v roce 1492 u zemského soudu v Brně a roku 1502 jej vyměnil s komendou johanitů na Starém Brně. Johanité zde získali ještě díl (byl to lán s chalupou), který ve 14. st. držely jeptišky Herburgy. Za pozdějšího úpadku zastavili johanité svůj díl v Hruškách městské radě brněnské. V půhonních knihách je možné se dočíst, jak městská rada brněnská r. 1547 žalovala Petra z Kounic, majitel jiné části Hrušek o 2000 hřiven grošů za to, že postavil stavidla pod mostem v Křenovicích a svedl jimi vodu do svého rybníka vážanského na škodu její gruntů v Hruškách. Petr pak žaloval ji r. 1550 z 1000 hřiven grošů, že mlynáři hrušeckému Honzlovi dovolila na svých gruntech u téhož mlýna vodu výše vyzvednouti než od starodávna chodívala, na škodu jeho gruntům v Hruškách a mlýnu vážanskému, a opět ze 2000 hřiven grošů, že mlynáře Štefla a lidi své v Hruškách před soud ku potřebě jeho postaviti nechce. Smrtí Petrovou byl r. 1555 spor ukončen.

Počátkem 17. století bylo na tomto díle 29 usedlostí (10 lánů po 64 měřicích, 16 půllánů po 32 m. – jeden náležel mlynáři, a 3 podsedky). Po 30leté válce bylo jen 16 usedlých s 507 m.

Roku 1790 bylo v Hruškách 35 domů a dvůr (obyvatelů i s dílem slavkovským 417), roku 1834 měl tento díl jednašedesát domů a 321 obyvatele. Tehdy tu byl panský dvůr, pivovar (stával na kopci za Litavou, kde se říká na Pivovárku), hostinec a palírna (v nynějším čísle 78, původně tu byla olejárna, která patřila rolníku Josefu Pospíšilovi).

Roku 1750 bylo u panského dvoru 458 měřic polí, luk po 24 fůrách sena a 6 fůrách otavy. V pivovaře se navařilo 120 sudů piva, ze kterého se platilo ročně 40 zlatých. Poddaní platili vrchnosti pozemkové činže 16 zlatých a 48 krejcarů na sv. Jiří a sv. Václava (tj. na jaře a na podzim), dávali ročně 18 hus, 48 slepic a 6 kop vajec. Robotovali 4 dny v týdnu půlláníci se dvěma koňmi, čtvrtláníci s jedním koněm, podsedníci po celý rok 1 den týdně s ještě jednou osobou. Roku 1775 byla robota pro půlláníky třikrát do týdne se dvěma koňmi nebo 6 dní s jednou osobou, od sv. Jana do sv. Václava byla robota dvojnásobná. Čtvrtláníci měli robotu poloviční, podsedníci jako roku 1750, podruzi pracovali 4 týdny ročně a vymlátili každý 12 měřic obilí. Robotovalo se na podzim a v zimě od 8 hodin ráno do 5 hodin odpoledne. Na jaře a v létě od 5 hodin ráno do západu slunce s dvouhodinovou přestávkou.

Před zrušením poddanství spravoval obec rychtář, purkmistr a konšelé (starší a přísežní).

I poddaní křižáckého dílu měli svého rychtáře, purkmistra a 2 starší, i vlastní obecní pečeť. (Ze 17. století).

Díl slavkovský byl ve svých počátcích také dělen na různě velké části patřící mnoha majitelům.

Jedna jeho část patřila Janu z Hrušek s manželkou Annou z Janovic. Roku 1358 prodal Jan v Hruškách 1,5 lánu a 2 chalupy olomouckým kanovníkům - svému strýci Miřanovi a bratranci Vojtěchovi (tuřanskému faráři). Dva zdejší lány a dvě chalupy Miřan pak v r. 1361 daroval kapitule olomoucké. Ta roku 1538 připsala 1,5 lánu a 2 zahrady v Hruškách Vilémovi z Vickova a na Cimburku, když předtím r. 1536 získal od Jana z Pernštejna lidi své v Hruškách. Vilém však r. 1544 všechen svůj majetek v Hruškách podstoupil Petrovi z Kounic. Pánům z Kounic již dříve patřil díl Hrušek, který v 15. st. náležel vladykům z Otaslavic.

Na počátku 17. st. bylo na tomto díle 15 usedlých, později 17, po 30leté válce jen 5 usedlých se 192 měřicemi polí (1 lán po 64 měřicích a 4 půllány po 32 měřicích). 271 měřic bylo zpustlých. V letech 1657 až 1673 byl nově osazen 1 podsedek se 3 měřicemi polí a 3 pusté lány (Laníčkův, Vilímův a Valuškův), které byly rozděleny do 6 půllánů. Roku 1753 je uváděno 14 čtvrtláníků, 6 podsedků a 3 podruhy, orných polí 489 a 3 osminy, ladem ležely 43 a 2 osminy měřic půdy, pastvin (společně s dílem „křižovnickým“) bylo 63 a 5 osmin měřic, zahrad 5 a 6 osmin měřic. Z luk se sklízelo po 37 a půl vozů sena a 18 a čtvrt vozu otavy. Roku 1790 bylo na tomto díle 20 domů, roku 1834 už 31 domů a 168 obyvatel. Podle zápisu v městských knihách z roku 1597 platili poddaní vrchnosti na sv. Jiří a sv. Václava po 8 zlatých a 8 groších, odváděli 34 slepic a 272 ks vajec. Též byli povinni o svých hodech vyšenkovati 6 věder panského piva a každá selka ročně 1 předeno všelikého přediva napřísti ve 3 lokte plátna anebo za každý nenapředený loket dáti 3 denáry o sv. Jiří. Usedlí museli hrabat panskou louku (na 9 vozů sena), za což dostávali plat od židů slavkovských.

Také poddaní tohoto dílu tvořili obec, měli vlastní správu a obecní pečeť. (Uvádí se také ze 17. století).


Když bylo poddanství zrušeno (1848), spojily se oba díly r. 1850 v jednu politickou a katastrální obec. Prvním společným starostou obou dílů Hrušek byl Ondřej Babušík (1850 - 1857). Po něm dále působili: František Novotný (1859 – 67), Josef Lábr (1871 – 73 a 1887 - 91), Jan Kuba (1873 – 87 a 1891 – 94), Raimund Fuxa (1901 – 1910, od roku 1911 Vojtěch Štefan. Do července 1919 spolu se starostou obec spravovali ještě 3 radní a 14 výborů.

V roce 1900 bylo v obci 148 domů, 782 obyvatelé Češi - katolíci a 4 Němci – židé. O deset let později (r. 1910) se vesnice rozrostla na 167 domů a 870 obyvatel.

V roce 1902 byla zřízena jednota pro vystavění a vyzdobení kaple P. Marie (před tím stávala jenom zvonice). Z majetku tohoto sdružení byla v roce 1914 opravena. Ve věži kaple byly do roku 1917 dva zvony: sv. Jan Nepomucký, který sem byl přenesen z bývalé zvonice a který byl ulit brněnským zvonařem Klementem Stechrem. Druhý zvon pocházel z roku 1878 a není známo jeho jméno ani zhotovitel. Rovněž neznámého původu a doby je kaplička stojící při silnici k Šaraticím, v níž dříve býval obraz sv. Františka Serafínského, který je nyní uložen na radnici.

V roce 1920 bylo při obci 492,03 ha polí, 9,74 ha luk, 7,48 ha zahrad a 14,51 ha pastvin. Dodnes více či méně známe jména obecních tratí (běžným užíváním byly pozměněny): Dolní louky (dnes Na loukách), Záhumenice, Zapodsedky (dnes Podsedky), Horalky, U vážanského mlýna, Malý rozvis, Velký rozvis (dnes Rozvize), Zaplotky (dnes Záplotčí), Dolní a Vrchní záhoří, Trávníky, Hosnose, Zadní díly, V naloších (dnes Nálochy), Žleby, Kříb, Voklouček.

Cihelny stávaly „U chaloupek“ a „Pod vinohrady“. Tuto nechal vystavět r. 1817 lékárník Ferdinand Holl ze Slavkova. Cihelna u silnice k Vážanům postavená v roce 1911 patřila zdejšímu rolníku Albínu Veselkovi.

Poštou patřily Hrušky v roce 1920 do Křenovic, zato zdravotní obvod Křenovice – Hrušky měl sídlo lékaře v Hruškách. Náležely k němu obce Křenovice, Hrušky, Vážany Linhartské, Zbýšov, Šaratice – Kavriánov, Otnice, Lovčičky, Milešovice a Kobeřice.

Entente Florale 2016

logo.png

Kontakt

Hrušky
Hrušky č. 166
683 52

tel.: 544 223 330
mobil: 725 111 467
e-mail: ouhrusky@politavi.cz

Na mapě

Úřední hodiny

 pondělí a středa  8:00 - 17:00

Vesnice roku

logo-vr.png 

 green.png   Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí


Obec Hrušky byla oceněna v celostátní soutěži Vesnice roku

Zelenou stuhou za rok 2015 za péči o zeleň a životní prostředí

 

Facebook

 

MAS Slavkovské bojiště

53-jpg-logo-mas-slavkovske-bojiste-01.jpg

Ždánický les a Politaví

ždánický.jpg

Novinky na email



 

Ke čtení dokumentů

Ikona DOC souboru

MS Word Viewer
(soubory DOC)

Ikona PDF souboru

Acrobat Reader
(soubory PDF)

Informace pomocí SMS zpráv

SOSka

Čas poslední aktualizace: 28.03.2017 000 10:11       Oficiální stránky obec Hrušky © 2011       webdesign: Origine