KULTURNÍ AKCE

Hrušecký hokej stále žije

V neděli 10. ledna 2009 byl hrušecký hokejový tým pozván do Vítovic k sehrání přátelského utkání. Letošní tuhá zima umožnila i Vítovickým postavit hokejové mantinely na vlastním ledě a tak se rozpomenout na svou dřívější hokejovou slávu. Vždyť Hrušáci bývali jejich častými soupeři - dva nejposlednější rybníkové týmy. Dnes už Vítovičtí žádnou soutěž nehrají, ale na hokej nezanevřeli. Naopak. Čtyři jejich hoši oblékají modrobílý hrušecký dres v soutěžních utkáních.

Hokejové hřiště se skvělo novými mantinely a bezvadnou ledovou plochou, později zaplněnou odhodlanými borci zvítězit. První třetina byla ještě opatrná ze strany obou mužstev, byť s viditelnou převahou našich, takové seznamování soupeřů.

Ve druhé třetině domácí přidali, rozehřáli se, a jak přibývalo diváků, kteří je hnali do útoku, utkání získávalo na intenzitě. To bylo také patrné z vyloučení po jednom hráči z každé strany. Konec druhé třetiny přinesl našim barvám vedení 5:1, ale „hecování“ diváků, kterých se v mrazivém počasí nakonec sešlo kolem osmdesáti, přivedlo domácí v poslední chvíli téměř k vyrovnání. Konečný stav 4:5 vypovídá o stále velkém bojovném duchu domácího mužstva.

V korektní utkání, které řídil domácí Slávek Šmerda a za hostující Václav Štefan st. došlo i na trestná střílení, ale to už jen tak pro pobavení diváků.

... a odvetné utkání v Hruškách

I my jsme mohli po mnoha letech vidět na našem rybníku stát hokejové mantinely, mezi nimiž se odehrál pravý hokejový souboj dvou odvěkých rivalů. Obětavé úsilí pořadatelů obnovit léty nepoužívané mantinely, opravit zborcenou střídačku, svařit chybějící kovové části konstrukce, polít ledovou plochu, „nalajnovat“ či připravit kabiny bylo korunováno úspěchem.

neděli 18. ledna odpoledne se ledová plocha zaplnila modrobílými dresy našich hráčů, proti kterým se postavili žlutomodří hosté z Vítovic, aby spolu sehráli odvetné utkání. Na obnovenou hokejovou podívanou se sešly přes dvě stovky diváků domácích i z okolních vesnic. Dobrou náladu jim dodával horký „svařáček“ a samozřejmě skvělý výkon našich borců, kterým se po několika minutách podařilo dát první branku do sítě soupeře. Jenže ten se nezalekl a v zápětí vyrovnal. Když i druhou branku dali nejdříve naši a hosté vzápětí opět srovnali na 2:2, zdálo se, že se skóre bude přelévat z jedné strany na druhou.

Ovšem v dalších dvou třetinách už dávali branky jen Hrušáci, třebaže ani Vítovičtí nesložili zbraně, i když zápas pro ně nakonec skončil nepříznivým výsledkem 2:7.

Ani po odvetném utkání nechyběly samostatné nájezdy, zpestření pro diváky. A ti se bavili skvěle. Buď brankářské betony byly neproniknutelné, anebo střelci svůj um předvedli už v zápase. Jen málokterá střela skončila za zády strážců branky.

Byli jsme svědky dramatických hokejových soubojů, krásných zákroků obou brankářů a čestného přátelského boje až do posledního hvizdu píšťalky. Vždyť o výsledek přece vůbec nešlo, ale o sportovní přátelské setkání, podání rukou soupeřů a vzpomínky.

Na ledě se dokonce potkaly tři dvojice dvou generací. Masička Michal otec a syn Ondřej, Vojtěch Štefan st. a Vojtěch Štefan ml, Václav Štefan ml. a Václav Štefan st., který odvetné utkání řídil.

Věřím, že nejednomu divákovi či bývalému hráči srdíčko bušilo víc než kdy jindy a kdesi v mysli se vybavovaly vzpomínky na zašlé, ale slavné časy hrušeckého hokeje. Vždyť právě letos je mu sedmdesát let. A jak jinak gratulovat, než úspěšně sehraným utkáním na vlastním ledě.

                                                                                                                      Jana Štefanová, kronikářka

Fotogalerie